i went for the toy store
i bought myself a whole situation
asking the future for you
wishing the breeze would be mine
chasing the running stream
hoping you'd be tall in the grass
(paul mccartney)
uteklo to rychle. dočetla jsem sto roků samoty - a je to prostě báječná kniha. pár rozhovorů o hygienických návycích mého bratra a o mé nepořádnosti a zapomnětlivosti a už jsem seděla v autobuse domů. tam to po návratu vypadalo přesně tak, jak jsem čekala - dům voněl jako konopný les, všude strašná spousta nedojedeného jídla, špinavého nádobí a neskutečný bordel. po lehkém úklidu jsem to zapíchla a šla za tím blonďatým mamlasem. pro dnešek to máme dluh 960. netřeba vědět čeho. a to jen za záda namazaná indulónou - příště vezmu i hruď a bude ze mne milionář...
nějak mě opustila chuť sem psát. možná protože se toho děje příliš moc na to, abych to byla schopna dobře zachytit. možná protože mám v sobě opět strašný zmatek. nejsem zvyklá na dlouhodobé vztahy a i když jsem spokojená, příčí se ve mne má potřeba nezávislosti. nedokážu to nijak vyřešit, takže propukám v podivné záchvaty vzteku a nenávisti a na druhé straně sentimentální láskyplnosti. výsledkem toho všeho je výbušnost, jízlivost a jakási destruktivní vášeň. ale třeba to časem přejde. snad.
a co se týče těch událostí... martini na posedu a pocit souznění. skvělý ples a muž, který se choval jako největší gentleman - dost překvapivé, mimochodem! elektro zkušebna s prochym a jonášem. snowboard s elis. svařákování s aniou. samé lepší! ale i přestože se mám v rožnově výborně, docela se těším, až odsud ve čtvrtek vypadnu k babičce. udělám si výlet do ostravy, naučím se konečně plést, dočtu sto roků samoty a třeba se i trochu uklidním. doufám, že se vrátím s čistou hlavou a jasným cílem. a doufám, že to bude ten, který si tak přeju.
pálíme čas
hloupě znova a zas
smrdí nám smrt
pomíjivost připomíná
ale nač ten strach
chcem chcípat věčně
taky od pondělka zakážeme umírat
vážená paní mičkalová,
když jsem na štědrý den roztrhla papír s vědomím, že jsem dostala knihu a zjistila, že je na její obálce napsáno s elegancí ježka, usmála jsem se pro vás. měla jsem v tu chvíli podivný pocit celistvosti, protože od doby, co jste nám z ní v hodinách četla pár kapitol, jsem toužila po tom, aby se mi dostala do rukou. teď, když už v ní nemám založenou stránku, kde jsem skončila, mohu s jistotou říct, že to byl nejkrásnější vánoční dárek.
při čtení jsem na vás často myslela. představovala jsem si, jak sedíte v křesle a spokojeně se noříte do knihy. vždycky jsem se nad tou myšlenkou musela pousmát, protože i přesto, že jsme se někdy neměly moc rády, což sem nechci tahat, vzpomínám na vás výhradně v dobrém a vzhlížím k vám coby k jakési literární modle. z vás totiž vyloženě vyzařuje láska ke čtení. v částech, kde se renée rozplývá nad krásou jazyka a kde paloma obhajuje gramatiku coby účel a ne jen cíl jsem si říkala, že vaše profesorské já (o kterém jste sice prohlásila, že se k němu nechcete vracet, ale stále tam je) určitě poskakuje radostí. i já jsem se často ztotožňovala s renée a palomou. často jsem si vzpomněla na vaši prosbu k nám, totiž abychom si zajímavé myšlenky z knih vypisovali. ale jistě i vy víte, že snažit se vypsat z této knihy všechny krásné idey by bylo zbytečné, protože bych ji rovnou musela celou přepsat.
o čem vlastně to mé rozjímání nad renée, palomou, kakurem a vámi, paní profesorko, bylo? o schovávání svého pravého já v domovnickém bytě a snaze jej za každou cenu ukrýt. dnes se pořád někdo ohání tím, že je sám sebou, ale renée se chtěla za každou cenu ztotožnit s archetypem protivné domovnice, aby nikdo nepoznal, kým vlastně je a jak je chytrá. o hlubokých myšlenkách, neobvyklé všímavosti krásy, fascinaci pohybem a překvapivé uvědomělosti dvanáctileté palomy, která od své sebevraždy nakonec upustila. o spřízněné duši, japonské jednoduchosti a nádheře, o kakurovi, který svým příchodem všechno změnil. a o vás. prostě o vás.
když renée umírá a myslí na lva, kamélie a všechno to ostatní, už jsem na text přes slzy neviděla, a když její smrt zapříčiní, že se paloma rozhodne žít dál, propukla jsem v hysterii nad pochopením elegance ježka.
děkuji vám, protože bez vás by to pochopení bylo jen poloviční. a protože vy v té knize jste, i když se to tam nikde nepíše. já vás tam cítím a vy tam patříte.
"nebojte se, renée, nezabiju se a nic nepodpálím.
a ode dneška pro vás budu hledat vždy v nikdy.
krásu na světě."
anna
